Obrázky z cest - Venezuela příroda je divoká a velmi krásná #Cestování Cruise Rekreace Dovolená, Cesty, VENEZUELA, Krajina, Příroda, Fotografie,

Venezuela

#Cestování Cruise Rekreace Dovolená, Cesty, VENEZUELA, Krajina, Příroda, Den pro tebe, Fotografie, 

Příroda usíná spánkem podzimu a brzo se šeří

Stmívání u kapličky je podzimní a světlo tady chybí  (photo by pavel kysela)

Listopade, listopade,   už ti mlha světlo krade,

poslední list plachtí k zemi.   

Mráz přijíždí se saněmi,   já však chodím raději  

ke škole vonnou alejí.

Kolikrát se vyspím ještě,   nežli slétnou teplé deště,  

zabubnují pro potěchu   paličkami kapek v mechu,  

nežli vzbudím fialku   na proutěnou píšťalku?

Ptáci na zahradě. Vlaštovka se koupe v letu...tak fotografuje ornitolog v přírodě

Vlaštovka se vykoupe za letu tady to zachytil ornitolog...

Zdroj: Ptáci na zahradě, photo by Denis Matthey

Léto mé nádherné já tě vítám...obilí i květy na okraji pole modrá obloha i oblaka prostě je tam vše co k létu patří...i ten bodlák se na kraji krčí!

Pole, kvítí, léto a zrání...prostě vše co k létu patří  (Jaroslav Sochor)

Bylinky rostou i tam, kde je vysoké kamení a dívají se tak na panorama hor. Fotografka je číman a myslí hlavou. Podběl Krkonošský!

Podběl krkonošský a foto od Renata Z.

Příroda a ptáci. Život v přírodě. Sýkorka modřinka. Ptáci naší zahrady.

Sýkorka modřinka

Ptáci na zahradě. Vrabec polní. Šalvěj je léčivá rostlina na co asi vrabeček potřebuje?

Vrabec polní a šalvěj (Ptáci na zahradě)

Letní den a příroda. Ptáci na zahradě. Konopka obecná je růžově vybarvená a krásně zpívá!

Konopka obecná

Konopka obecná je běžný pták naších vesnic. Samec je krásně růžově vybarvený a hezky zpívá!

Kam se jen oko podívá, všude jen máky, je nám spolu krásně.

Vlčí mák

Když sedí červen pod oblaky,
půlí se rok a prodlužuje den,
u cest vždy kvetou vlčí máky.
Tak sbalme si své saky paky
a někam spolu utečem.

Vlčí mák v poli, náruč plná vášně…
Kam se jen oko podívá,
všude jen máky, je nám spolu krásně.
O této chvíli mohl bych psát básně.
Pálí mě lýtko. V trávě kopřiva!

Den má všední vůni – vůni čerstvého chleba na stole.

 den má všední vůni – vůni čerstvého chleba na stole.

Všední den

Náš den má všední vůni - kořennou vůni zralých trav jak na lukách
za kosou uvadají, nejvíc v nich cítit vůni mát.
Náš den má všední vůni – voní po stopách dívek v čase žní. To jak 
bosou nohou se země dotýkají a jejich písně jak všude kolem zní.

Náš den má všední vůni – tou vůní je prohřát domov, naši zem.
V té vůni se budí naše jitro a hvězdné noci planou mírovou vatrou
nad světem.

Náš den má všední vůni – vůni čerstvého chleba na stole. To jak ho
tisíceré ruce lidské hnětly než přinesly ho ženy v šátcích na pole.

Náš den má všední vůni, kterou nesmí zničit dým zkázonosných
mračen pod nímž stromy plody nedávají, pod nímž vše živé
zachvacuje smrtonosný stín …

Ze sbírky Petra Flejberka "Neklamná znamení"

Déšť je přece zlatý...

Déšť je přece zlatý....

...Jan Skácel...Déšť...

Prší po celé odpoledne
to bude vrabečků mokrých
prší jak pršelo by do rukou
jak do tvých

prší a kapky tančí
na asfalt prší
do skřivánčí

prší po celý dlouhý den
prázdné jsou ulice parky
jen déšť je přítomen

a prší bez přestávky
prší po celé odpoledne
prší jak pršelo už včera
na město padá déšť a na trávník
zrána i za večera

mokré jsou chodníky
mokrá je i tráva
prší a pršet nepřestává

nebe je stále tenčí
na střechy prší
do brabenčí

prší od rána do večera
nepřestává a nemůže
déšť padá na věž a na komíny
déšť padá na růže

prší a je to nekonečné
zdá se že bude padat věčně
do zahrad kolmý zlatý déšť

prší a kapky tančí
na asfalt prší
do skřivánčí

to bude sýkorek mokrých
prší jak pršelo by do rukou
jak do tvých...

Sršeň je predátor v přírodě motýl je symbol sladké krásy

Velká vosa - sršeň nemám až bude na Google

Kruté děti přírody

….. a nebyl to vůbec hezký pohled v tom slunném odpoledni. Léto potvrzené rejem barevných motýlů je na vrcholu …

Co se vlastně dneska stalo!? 
Život nám připravuje různá a často nečekaná překvapení a ani já jsem nebyl výjimkou, když jsem spatřil obrovskou sršeň, jež napadla barevnou Babočku admirál (Vanessa atalanta).V okamžiku, kdy sršeň motýla usmrtila, stala se pro ní babočka už jen nebohou a zcela bezmocnou hračkou. Jedno z křídel sršeň zcela rozcupovala, barevný pel z křídla zmizel, jak když fouknete do pampelišky. Potom si už jen s torzem motýla ještě na chodníku chvíli pohrávala, vyhazovala motýla svými kusadly, nechala ho chvilku ležet, zase se k motýlu vrátila … a to se několikrát opakovalo. Bylo patrné, že „zábava“ se velké sršni vydařila. Nakonec svými kusadly motýla opatrně uchopila a vznesla se s ním vysoko, vysoko nad městské chodníky aby zmizela, nikým nerušena, neznámo kam ….

….. a bylo velmi hezké a slunné dopoledne. Podletí se probudilo do krásy, potvrzené rejem barevných motýlů…..

Petr Flejberk sociální sítě internetu

Kouzlo návratů

Kdo by se rád navracel do krajiny prošlých let a míst...
photo pavel k.

Kouzlo návratů

Kdo by se rád navracel do krajiny prošlých let a míst. Kdo by se rád nevracel
po cestách, jimiž kdysi šel? Jsem si jist, že každý!
Jeden by chtěl vše znovu zas tak žít, jiný by zase chtěl znovu napravit chyby …

Čím delší je cesta za námi, čím klikatější, strmá, klopotná, sluncem i pod
hvězdami ta radostná i ta se slzami, tím víc nás svádí vrátit se a hledat zemi 
zašlých let.

A kdybych se měl znovu narodit, zase znovu nastoupit cestu životem a jít 
kudy dují vichřice, šel bych zase tou cestou. Vždyť co přemnohých krás je 
právě v bouři zrozených.

(Ze sbírky Petra Flejberka "Prstýnky")

Jsem čistota a sluníčko u vody ve své podstatě jsem světlo. A k té se postupně krok za krokem navracím.

Jsem čistota a sluníčko u vody.. ve své podstatě jsem světlo...
foto od Pavel Kysela.

Dovolme si každý den alespoň na chvíli být v kontaktu sám se sebou. Vnímat svoji podstatu v tichosti a klidu. Příroda, park, les, louka, jakýkoliv kousek přírody nám k tomu mohou být skvěle nápomocny.


Příroda je sama sebou, v celé své čistotě a kráse nás v tomto našem kroku může podporovat a vést.
A když není nikde poblíž příroda, ani strom? Zavřeme na chvíli oči, vnímejme svůj střed a dýchejme.
Nejsem bolestivé emoce, nejsem destruktivní myšlenky, ani bolestivé názory jiných lidí.


Jsem čistota. Ano.
 Ve své podstatě jsem světlo. A k té se postupně krok za krokem navracím.


Kristina

Po celém světě pokles včelstev včely medonosné

po celém světě pokles včelstev včely medonosné

The likely culprit in sharp worldwide declines in honeybee colonies since 2006 is imidacloprid, one of the most widely used pesticides, according to a new study from Harvard School of Public Health (HSPH). The authors, led by Alex Lu, associate professor of environmental exposure biology in the Department of Environmental Health, write that the new research provides "convincing evidence" of the link between imidacloprid and the phenomenon known as Colony Collapse Disorder (CCD), in which adult bees abandon their hives.

The study will appear in the June issue of the Bulletin of Insectology.

"The significance of bees to agriculture cannot be underestimated," says Lu. "And it apparently doesn't take much of the pesticide to affect the bees. Our experiment included pesticide amounts below what is normally present in the environment."
-
Autoři v čele s Alex Lu ,docentem životního prostředí expozice biologie na katedře environmentálních zdravotních, napsal, že nový výzkum poskytuje " přesvědčivé důkazy " o vztahu mezi imidaklopridu a fenomén známý jako Colony Collapse Disorder (CCD ), ve kterém dospělé včely opusti své úly .
Studie se objeví v červnovém vydání Věstníku insektologie .
"Význam včel pro zemědělství nelze podceňovat ," říká Lu . "A to zřejmě nebere moc pesticidu ovlivnit včely . Náš experiment včetně pesticidů částek nižších než to, co se běžně vyskytuje v životním prostředí. "

Jaro až přijde, potom si postavím dům!

Jaro podle Josefa Lady

Lenoch, když týrán byl zimou a neměl nad hlavou střechu, řekl:
"Jaro až přijde, potom si postavím dům"
Srovnej: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek - Co řekneš, až se zima zeptá, cos dělal v létě...
CUM PIGRUM VEXARET HIEMS TECTOQUE CARERET, "VER", INQUIT, "VENIET TUNQUE PARABO DOMUM" (Walther) 
Měsíc únor je za dveřmi a 2. 2. jsou Hromnice. 
Jakmile rozmrzne půda, můžeme se pustit do úpravy záhonků, vždyť už zanedlouho sem vysejeme první semínka kořenové zeleniny. Nemůžeme-li se už dočkat, postavíme si na zahrádce fóliovník, pod jehož ochranou je možné již od poloviny měsíce vysévat ředkvičku, karotku nebo cibuli sazečku pro nejranější sklizeň. V nižších polohách lze od konce měsíce vysévat i na otevřený záhon, ale jenom otužilejší druhy zeleniny, jako je petržel, mrkev nebo kuchyňská cibule. Pokud máme kuchyňskou cibuli nebo šalotku již předpěstovanou, můžeme v tuto dobu rovněž začít s jejich výsadbou pod širým nebem. Za mírnějšího počasí lze spolu s nimi sázet i jarní odrůdy česneku. 


Proti jarní únavě Únava je projev nedostatku vitaminů, minerálů a živin, které je třeba doplnit.
Nadopujte se zejména vitaminy C a B1, které jsou nejlepšími pomocníky v boji s jarní únavou. Vitamin B je nazýván nosičem dobré nálady. Jeho bohatým zdrojem je květák, chřest, kvasnice, ovesné vločky a játra. „Céčko“ zase hravě doplníte z citrusů, kysaného zelí, kiwi nebo paprik.
Také imunitní systém je po zimě značně oslaben, proto mu pomozte trochou železa. To najdete v listové zelenině, pažitce, petrželce a dokonce i v meruňkách. Únavu způsobuje také nedostatek zinku a hořčíku, které najdete v hořké čokoládě, dýňových semínkách, kakau a celozrnném pečivu. Toto je obecné poučení každého webu co jen najdete. Princip je trochu jiný. Nepopírám doplnit vitaminy a prvky ve stravě, právě proto, že potrava ze supermarketů obsahuje méně vitaminů, zato více chemie a konzervantů.


Základem příchodu jara je slunce. 
Jarní slunce již stojí vysoko na obloze a hřeje, svítí na plné pecky. Světlo sluneční právě nastartuje organismus člověka. Kdo měl ve sklepě zeleninu uskladněnu a vlastní sklizeň je do jara ve výhodě. Jeho organismus má všechno. Ten únavou netrpí. Kdo ležel v zimě u televize a živil se bramborovými lupínky nemá vitaminy. 

Pivaře vynechme, tekutý chléb - pivo B vitaminy obsahuje.

Beethoven Symphony No.9 a další MIX - povídání proč se na podzim barví listy?

Barvy podzimu  Ilustrační foto prohlížejte ve zvětšení

Překrásná hudba Beethoven.

 Proč se na podzim barví listy?

„Biochemické“ vysvětlení je dobře známé, ale jaký je účel toho všeho, respektive jaké zde působí selekční tlaky?
Nejprve dobře známé vysvětlení: žlutá až červená barva podzimního listí je prostě výsledkem zániku chlorofylu. Jak se dny zkracují, je pro strom méně výhodné udržovat v chodu fotosyntetizující továrnu. S výjimkou jehličnanů pak stromy v mírném a subpolárním pásu fotosyntézu přeruší.

Ještě předtím, než ale listy opadají, z nich strom vyčerpá užitečné chemické látky, mj. chlorofyl.
Pročež barva listí na podzim je prostě výsledkem „ztráty zelené“. Zůstanou žluté až oranžové karotenoidy a červené až tmavočervené antokyany. Karotenoidy pomáhají při fotosyntéze, stromu se je však zřejmě nevyplatí odvádět zpět (možná je na chlorofylu tak cenná přítomnost dusíku - v heterocyklu).
Až sem je to snad jasné, nicméně teď začnou podivnosti. Antokyany do listů proudí právě až s počátkem podzimu. Proč to strom dělá, když jinak už z listu začíná látky stahovat? Teorií existuje celá řada: možná chce odpudit hmyz, možná naopak barvou přilákat ptáky, aby pojídali plody a rozšiřovali semena. Listy jsou ovšem červené jen hodně krátkou dobu...

Marco Archetti přišel s tím, že stromy tímto způsobem demonstrují svoji sílu: jsme dost silní, abychom si mohli vyrobit látku XY, manifestují tak svoji zdatnost a zdraví, podobně jako to může činit paví ocas. Stromům ale nejde o pohlavní výběr, nýbrž se takto snaží právě odpudit hmyz: jsem zdravý a silný strom, pokud do mě před zimou nakladeš vajíčka, zvládnu syntetizovat i dost látek proti larvám. Zkus to radši vedle... (Slabý strom si už tak silnou investici do přesunu antokyanů do listů nemůže dovolit.)

Nicméně, ačkoliv to zní zajímavě, testována tato teorie ve větší míře dosud nebyla... Také je pravda, že barvy listů závisejí na tom, jak je teplo a slunečno, červená je jasnější na jižní straně atd.

U jednoho druhu stromů závisí intenzita zbarvení i na zeměpisné šířce. Možná zde hraje tedy roli ještě nějaký jiný mechanismus: například antokyany mj. chemicky působí tak, aby zpomalily rozklad chlorofylu (který je možná tak cenný, že se současně s jeho stahováním vyplatí do listů pumpovat další látky).
Zdroj: Jay Ingram: Rychlost medu a jiná věda každodenního života, Oldag, Ostrava 2007

Sokol stěhovavý a jeho návrat do přírody

Sokol stěhovavý

Sokoli se vrátili do Teplických skal, kde už nebyli spatřeni 50 let. Podrobně to vysvětluje Jiří Malík ze Správy CHKO Broumovsko pro český rozhlas, cituji...

MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3playe

Po delším čase začali v Teplických skalách opět hnízdit sokoli. Nejen to. Dokonce je možné z velké blízkosti pozorovat.
Jednak byli sokoli považováni myslivci za škodnou, navíc se celá oblast chemizovala, takže celou snůšku zničil vysoký obsah DDT v organismu. Skořápka vajec byla jeho působením moc tenká.

DDT se ale už dávno přestalo používat. Přesto stavy sokolů nijak prudce nestoupají.
Sokol stěhovavý je kriticky ohrožený druh, proto dnes u nás požívá nejvyšší ochranu. Dokonce je chráněný i v celé Evropě, chrání jej projekt Natura 2000. U nás v CHKO Broumovsko máme vyhlášenou ptačí oblast pro ochranu výra a právě sokola. Jiří Malík soustavně jeden pár sokolů pozoruje.
Za normálních okolností sokoli nesnesou v okolí hnízda, zejména nad sebou, jakýkoliv pohyb, a to až do vzdálenosti zhruba 300 metrů. Ale u tohoto páru není samice tak plachá, zřejmě proto, že pochází z německé strany, ze skalní oblasti blízko Zittau, která je hodně navštěvována turisty, a tak je za určitých podmínek a samozřejmě také v určitých fázích hnízdění, je možné pozorovat jak hnízdění probíhá. Je to unikátní záležitost, zatím jsem nezjistil, že by jinde na světě bylo takové monitorování uskutečněno. Jediné pozorování hnízdění sokola, které se doposud podařilo, bylo z Týnského chrámu v Praze, kde byla umístěna webová kamera Českého rozhlasu. Ale to bylo něco jiného, jednalo se o sokoly z klecových odchovů, takže o jedincích z volné přírody jsme se mnoho nedozvěděli a nemá to pro ornitology takový význam.

Hnízdní pár má obvykle 3 až 4 mláďata.
Čtyři mláďata mívá jen okolo 5-6 % populace. Trochu je problém s tím, že na skalních stěnách, na kterých sokoli hnízdí, neobsazují ta nejvyšší patra, a když vylétají, mají zejména těžší samičky potíže. Navíc Teplické skály jsou místem hojně navštěvovaným turisty a je to samozřejmě velmi atraktivní lezecká oblast, takže i z toho důvodu sokoly sledujeme.

V době hnízdění je proto nutné návštěvnický okruh uzavírat, aby měli hnízdící sokoli klid. Mláďata se líhnou měsíc poté, co samice zasedne na vejce.
Jsou to malé bílé kuličky, které musí samice na hnízdě chránit. To je další důvod, proč musíme návštěvnický okruh uzavřít. Kdyby samice ještě v mrazivých ránech odlétla a bála by se z nějakého důvodu vrátit, mohla by vejce, stejně tak i mláďata, zachladnout. Naopak v horkých dnech musí samice mláďata ještě několik týdnů chránit před dehydratací. Když do dutiny svítí slunce, rozprostře křídla, aby jim zajistila stín. Většinou si totiž vybírají dutiny obrácené k jihu v Teplických skalách, protože tam je konfigurace skal k hnízdění nejvýhodnější.

Zatímco samice sedí na vejcích, samec obstarává potravu.
Předávky získané potravy jsou zcela neuvěřitelné. Samice si ji chytne v letu, nebo pro ni není problém zachytit potravu v letu na zádech. Sokoli se pohybují rychlostí až 300 km/hod. Těchto rychlostí dosahují při lovu, při volném pádu, kdy složí křídla pod sebe. V té chvíli vypadají jako čárka, zespodu má jejich tělo tvar kopí, aby byl odpor vzduchu minimální. A když vám potom proletí nad hlavou, to je pocit, jak kdyby padal kus plechu. Prořízne to vzduch, máte pocit, že se musíte ukrýt někde pod nejbližší větev nebo převis, aby vám něco nespadlo na hlavu. 

Tip pro milovníky přírody: hnízdění orla (orlice) s mláďaty je možno pozorovat též online z odkazu (WindowsMediaPlayer) na stránkách Myslivost. Doporučuji se podívat, v provozu nepřetržitě celý den.

Zdroj: převzato z rozhlas.cz, cs.wikipedia.org

Světová krize a konflikt kultury s přírodou. Příroda je výsledkem dlouhé přirozené evoluce, je to vysoce uspořádaný systém, který zahrnuje také člověka.

Světová krize, zatím vnímaná jen jako hospodářská a finanční, může být prvním příznakem hlubšího a závažnějšího

Bachyně se selaty v trávě

problému: konfliktu kultury s přírodou.

V situaci, kdy lidská kultura v podobě techniky, lidských sídel a komunikací dobyla a obsadila Zemi, paradigma vědy se musí přesouvat od věd o přírodě k vědám o kultuře. A vědy o kultuře se přitom nemohou omezit pouze na studium její spontánně vznikající struktury, ale musí vážně zkoumat i antropologickou hodnotu a směřování. Je totiž stále více zřejmé, že rozvoj kulturního systému, poháněný lidskou aktivitou, se vymyká naší kontrole. Ba co víc, je v rozporu s dlouhodobými zájmy lidského druhu, protože rozbíjí evolučně vytvořené struktury hostitelského systému.

Veřejnost nevnímá, že materiální kultura a technika mohou vznikat jen z látky a energie zformované přirozenou evolucí. Lidé své artefakty pečou z prvků periodické soustavy, pomyslné mouky, z níž byly již předtím upečeny všechny přirozené pozemské struktury. Přeměna zdánlivě neužitečných přirozených struktur na aktuálně užitečné kulturní struktury (zboží a služby) je ekonomicky výhodná, když se vysoce uspořádané přírodní bytí transformuje pouze jedním směrem – mění se na odlišně uspořádané artefakty a odpad. Zpětnou transformaci, přeměnu odpadu a materiální kultury na původní přirozené bytí, žádná nynější technologie nesvede. Když ze žulové skály nalámeme dlažební kostky nebo ze železné rudy vyrobíme kolejnice, nemůžeme už vytěženou žulu ani rudu vrátit do skály zpět.

Dnešní ekologická krize není tedy vedlejším a nepřímým důsledkem lidské technologické a spotřební aktivity. Je jejím důsledkem hlavním a přímým. Člověk svou vrozenou útočnou adaptivní strategií vnucuje přírodě kulturu, původně jednotný svět rozděluje na přirozené a umělé bytí, pustoší Zemi, ohrožuje ostatní živé systémy i vlastní druhovou existenci. Řešení krize proto předpokládá záměrné smiřování nynější kultury s přírodou. Současná filosofie, věda i politika budou nuceny uznat absolutní primát přírody: nenahraditelnost evolučně vytvářených struktur reálného světa.

Člověk je neuspokojitelný tvor

Dnešní ekonomická teorie bohužel nezkoumá tyto širší problémy vztahu kultury a přírody. Naopak, „kognitivní mafie" ekonomických věd úspěšně čelí kritickým snahám ostatních věd o změnu protipřírodního paradigmatu. Nedojde-li k ještě výraznější krizi, např. k velkému ropnému zlomu, změně klimatu či k poškození lidského zdraví, budou ekonomickou oblast, jejíž hlediska se dnes nebezpečně rozšiřují na celý kulturní systém, i nadále platit jen problematické fiskální nástroje regulace. Zejména ekonomický růst s požadavky stále většího množství spotřební techniky, služeb a předmětů umělé abiotické povahy podporuje nekontrolovanou expanzi kultury v biosféře. Abiotické potřeby lidí totiž nemají v lidském organismu žádné přirozené hranice, jsou potenciálně neuspokojitelné.

Pozemské přírodě, onomu „globálnímu výrobnímu podniku", který v pustém a studeném vesmíru vytváří podmínky i všechny polotovary užitečné pro lidské podnikání, nebyla dosud přiznána ani náležitá ekonomická hodnota, ani analogická právní subjektivita, jakou má dnes každý člověk či každý podnik. Příroda je přitom absolutně nadřazeným hostitelským systémem kultury. Pouze s jeho pomocí či na jeho úkor může probíhat hospodářská činnost. Přiznáváme-li subjektivitu, tedy schopnost poznávání a tvořivosti člověku nebo výrobnímu podniku, jak ji vůbec můžeme upírat systému, který vytvořil člověka i předpoklady jeho subjektivity a který životní potřeby našich předků svou přirozenou produktivitou uspokojoval dávno před vznikem kultury a jakýchkoli podniků s umělými technologickými postupy?

Dnešní převážně abiotickou zátěž přírody výrobní i spotřební technikou nelze však snadno snížit ani všeobecně oceňovanou konkurencí mezi podniky. Konkurenční vztahy mezi podniky sice snižují výrobní náklady a do jisté míry i šetří přírodní „zdroje", ale rostoucí nabídkou zboží vyvolávají umělou poptávku, a tím zvyšují nekontrolovanou spotřební zátěž přírody. Shoda mezi podniky, která v lokálním kulturním systému budí dojem soutěže, se prosazuje na globální úrovni bez zábran. Globalizující se ekonomika totiž zahrnuje skrytou kartelovou dohodu ve vztahu k přírodě: tichý souhlas s frontálním útokem na přírodní bohatství je v souladu s útočnou adaptivní strategií kultury. Většina podniků může dostupnými technologiemi vyčerpávat tzv. přírodní zdroje, může zvyšovat produkci až na takové maximum, kdy se zboží či služby neprodají. V neoliberálním prostředí nekontrolovaném státem ani veřejností mohou firmy neomezeně růst, mohou vytvářet dceřiné společnosti, ničit konkurenty, financovat drahou reklamu a lákat lidi na nesmyslnou spotřebu. Mohou podnikat na jakémkoli místě, převážet zboží do vzdálených zemí, poskytovat množstevní slevy, zatěžovat Zemi rafinovaně podněcovanou vysokou produktivní i osobní spotřebou lidí.

Příroda živě

Příroda nekonzumuje odpad

Pokud jde o hospodářský růst v reálném fyzikálním smyslu, tj. o zvyšování objemu finální ekonomické produkce, zdá se, ponecháme-li stranou finanční a ekologické souvislosti, že vše je i širší veřejnosti intuitivně jasné. Ekonomika jako otevřený nelineární systém musí čerpat z okolního prostředí látkovou a energetickou výživu a vracet odpad. Pojem čerpaní výživy je však v případě hospodářské činnosti nesprávný, je to eufemismus, který znemožňuje pochopení konfliktu ekonomiky s přírodou. Vztah růstu (zvyšování a rozšiřování uspořádanosti) systému k vyčerpávání vnějšího prostředí systému dává smysl jen při možnosti vzájemné výměny látky, energie a informace mezi systémem a prostředím. To platí v přírodě, kde se živé systémy reprodukují v rámci téhož řádu uvnitř neživého prostředí a kde každý živý systém musí chemické prvky, z nichž je postaven, opět vracet planetě.

V konfliktu dvou opozičních řádů – kultury a přírody – neroste ekonomika ani celá dnešní technosféra procesem vratného vyčerpávání výživy z přírody. Výsledkem hospodářského růstu zaměřeného na rozšiřování abiotické osobní spotřeby je proto nejen ničení neobnovitelných přirozených struktur Země, zmenšování rozlohy přirozených ekosystémů a vymírání biologických druhů. Je jím také nárůst množství s přírodou nekompatibilních odpadů. I pro kulturní systém totiž platí, že analogicky jako každý živý systém ani ona svůj vlastní odpad konzumovat nemůže.
Označení „zdroj, pramen" je reliktem starých společností, které žily převážně z přirozené produktivity přírody, z lidské práce a přirozené reprodukce obnovitelné biomasy. Mechanická nesystémová představa přírodního zdroje je dnes matoucí.

Žádné volné zdroje pro fungování a růst abiotické ekonomiky na přirozeně uspořádané Zemi neexistují.

Příroda je výsledkem dlouhé přirozené evoluce, je to vysoce uspořádaný systém, který zahrnuje také člověka.

A jen z vykořisťování člověka či přírodního systému pochází lidské společenské bohatství. Příroda tedy nevznikala jako „sklad stavebního materiálu" pro budování kultury. I kdyby však – v souladu se zájmy finančního kapitálu – takovým pomyslným skladem byla a evoluční produkty Země vhodné pro stavbu kultury by byly obnovitelné či nevyčerpatelné, pak reálný hospodářský růst narazí na další nepřekonatelnou územní bariéru: podobně jako živá příroda ani odlišně uspořádaná kultura nemůže ve světě, jemuž vládne také entropie, pouze stavět. Musí také opravovat, reprodukovat a rozvíjet svůj umělý systém. A každý stavební materiál se použitím částečně zničí. Nemůže-li být přírodou spontánně obnoven, musí se vyřazovat a někam ukládat.

To, čemu se dnes říká hospodářský růst, u veřejnosti bezděčně asociuje představu růstu bohatství či fyzického zvětšování. Avšak tím, že jde vlastně o růst finanční, tj. o expanzi symbolické části ekonomiky a s ní spojených aktivit a institucí, je v oběhu mnohem víc peněz, než by odpovídalo vyrobenému zboží a poskytovaným službám. V souvislosti s hospodářským růstem vzniká však ještě jeden, s nynější finanční krizí zdánlivě nesouvisející problém. Úvahy o ekonomickém růstu vyjadřované v penězích by dávaly smysl, kdybychom mohli přírodě odnímat „zdroje", vyrábět z nich užitečné věci a ty pak jako nepotřebné či poškozené do přírody odkládat jako odpad, který by se samovolně měnil na znovu použitelné „zdroje".

Akát růžový

Množství peněz by rámcově mohlo odpovídat množství zboží (práce). Když však například musíme polovinu výrobního a polovinu spotřebního odpadu znovu uměle recyklovat na znovu použitelné zdroje, potom se hospodářský růst vyjadřovaný v penězích přiměřeně zvýší, ale skutečný reálný růst (množství zboží a služeb) sníží. Zatím to není příliš patrné jednak proto, že technická spotřební kultura je relativně mladá a že část abiotického odpadu lze po jistou dobu ukládat na odlehlých místech či dokonce vyvážet do jiných zemí, takže problém jeho „recyklace" lze přesouvat na další generace. Dále pak proto, že dnešní technicky vyspělé země měnovým kurzem a dovozem surovin mohou zatím vykořisťovat země méně rozvinuté.

Hospodářský růst - destrukce přírody

Záměrně provokativně řečeno: Hospodářsky můžeme růst, neboť tento ekonomický ukazatel vyjadřujeme v penězích, ale tento růst může být ve dvojím smyslu fiktivní. Za prvé ve výše uvedeném smyslu, kdy do výrobních nákladů zahrneme výdaje na umělou recyklaci, a za druhé, když uvážíme, že reálný hospodářský růst je vůči přírodě destruktivní. Takový růst sice zvyšuje naši druhově sobeckou kulturní uspořádanost, ale nutně snižuje nepoměrně hodnotnější uspořádanost přirozenou. Ekonomickou mluvou řečeno, rychle vytváří žádané společenské bohatství, ale likviduje ničím nenahraditelný přírodní kapitál. A jen malou část této nenahraditelné přirozené uspořádanosti může reprodukovat biosféra.

V knize Přírodní kapitalismus (Praha, Mladá fronta 2003), od jejíhož překladu do češtiny si ekologové a kritičtí vědci hodně slibovali, se například píše: „Od poloviny 18. století se zničila větší část přírody než za celé předchozí dějiny. Zatímco průmyslové systémy dosáhly vrcholných úspěchů a byly schopny nashromáždit člověkem vytvořený kapitál v nebývalém množství, přírodního kapitálu, který je předpokladem toho, aby civilizace mohla vytvářet ekonomickou prosperitu, rychle ubývá… Tím, co začíná omezovat náš rozvoj, nejsou zásoby ropy ani mědi, ale život sám. Trvalý pokrok není dnes omezován počtem rybářských lodí, ale klesajícím počtem ryb, nikoli výkonností čerpadel, ale vypleněním podzemních zásob vody, ne počtem motorových pil, ale mizením pralesů… "
Když konečně oceníme přírodu a začneme jí platit za „zdroje“, když s ní jako se zvláštním „podnikatelským subjektem", který ekonomice dlouhodobě dodává všechna pro výrobu potřebná média a polotovary včetně nově narozených (a vychovatelných) lidí, uzavřeme smlouvu o prodeji a službách, nynější ekonomická teorie nebude s to hospodářský růst vykázat. Nebylo by čestnější, kdyby se tato teorie přihlásila k obsažnější myšlence klimaxu, tj. růstu bez růstu, který již téměř čtyři miliardy let v neživém prostředí Země úspěšně uplatňuje planetární biosféra? Pro kritickou část veřejnosti by bylo úlevou, kdyby konečně vyhlásila, že vědomě neusiluje o růst a expanzi, protože ví, že fyzický růst všech kultur po vzoru dnešních technicky vyspělých zemí by brzy zničil obyvatelnost Země.

Co si o tom myslíte? Připadá mi to zase jako ideologie, něco jako Marx Kapitál, je dobré vědět co se píše, ale jak jsme už znalí, použijme kritické myšlení!

Zdroj: literarky.cz

Příroda je výsledkem dlouhé přirozené evoluce, je to vysoce uspořádaný systém, který zahrnuje také člověka.