 |
| Kvetoucí borovice |
Kde se toulá důchodce s batohem...pozoruje, fotografuje a komentuje přírodu...pro nás, co dřepíme doma!
To je krásný slunečný den. Podíváme se tedy po netu kdo kde byl a co viděl.
Představení autora, Václava...také blogera..je na vandru po Česku. Moc krásné a syrové poznámky blogu. Připravil jsem některé výňatky z vandrování...celé je to nepřehledné, tak jak to čilý důchodce vlepil s fotografiemi do stránky, tak to zůstalo...občas proložené mručením mmm, mmm atp.
Nebylo zrovna to nejlepší počasí. Mžilo, mlha se valila lesem. Nejdříve jsem zaběhl na jižní část od silnice, překontrolovat nově objevené houbové plácky, plné kovářů a kolodějů. Za okamžik jsem je všechny sebral. Naplnil jsem nejen košík, ale i podprdelník a bavlněnou tašku přes rameno. V autě pod starým dubem jsem se posilnil čajem a šel k rybníkům překontrolovat hnízdo čápa černého. Mezi oparem začalo prosvítat sluníčko. To zase bude překrásný den a ty nejlepší podmínky na fotografování.
Kolem louky jsem vstoupil do lesa. Počítal jsem mloky a najednou koukám, v dálce se z mlhy vynořuje postava. To bude zase průser. Nestačil jsem se včas vrhnout do lesa za kámen. Nenápadně jsme se bez pozdravu - a to prosím nesnáším, ale dnes je to již všude normální - minuli. Proč já starý chlap před krematóriem bych měl zdravit první. Ale dělám to furt. Ale až v okamžiku, když mě rodinka, parta přejde. Doufám jen, že jim to dojde. Zdravit se má - ahoj, nazdar, dobrý den, pozdravpanbů, dejžtopanbů...
Hezky jsme si pokecali o všem možném. Jak jsme tak povídali a povídali, tak jsem mu ukazoval přenádherné houby, rostliny, stromy, keře, mloky. O přírodě nevěděl nic! Procházeli jsme místy, kde všude kolem nás byl v nedávné minulosti položen ten hrůzný, vše devastující žiletkový plot madam Parkánové. Křesťanka a drátuje zvěři Brdy. Kde to žijeme?
Zastavili jsme své kroky uprostřed bujné vegetace. "Já se budu muset tady s vámi rozloučit. Půjdete ještě pořád na sever, asi tři kilometry a tam na něj narazíte." Dělal jsem si samozřejmě legraci, ale on nic nekapíroval. Byl pořád vyděšený, neboť pospíchal do Prahy, ale také chtěl vidět klášter. Byla mu zima, boty měl promáčené na kost. Ještě drahnou chvíli jsem ho dusil. "Podívejte se kolem sebe. Co vidíte?" A po dlouhé chvíli mu to konečně došlo. "My jsme tady!" Hezky, ale opravdu hezky jsme se rozloučili a on je nyní, tak jako další, které jsem po hvozdech potkal, čtenářem mého blogu.
Nádherné Václavovy obrázky, ten člověk to prožívá. Fotografie jsou úžasné a řeknou hodně. Stromy, cesty, zvířátka, hřiby jako dýně velké...
Zdroj: blog.cz Václav neznámý
