 |
| Sovětská okupace rozhlasu Praha 1968 |
Německo Sovětský rozkaz, leden 1945: "Někteří vojáci svým chováním způsobili obrovské materiální škody, protože ničí cenný majetek ve městech a vesnicích východního Pruska, vypalují budovy a celé vesnice, které nyní patří sovětskému státu (...)
Mimo to byly zaznamenány případy, kdy příslušníci armády používají zbraní proti německým civilistům, a to včetně žen a starců. Dále spousta případů, kdy byli váleční zajatci stříleni za okolností, kdy to nebylo nutné, jen ze zlé vůle. "Rozkaz pokračuje opatřeními proti těmto událostem, které definuje jako neospravedlnitelné a nepřípustné. Konkrétně se navrhuje, aby byly prováděny demonstrativní tresty sovětských vojáků obviněných z válečných zločinů "raz-dva" a zahájit boj proti nestřídmosti v Rudé armádě. V několika příležitostech během druhé světové války sovětští vojáci zapálili budovy, vesnice nebo částí měst a proti místní obyvatelům, snažící se uhasit oheň, použili smrtící sílu. Většina zvěrstev Rudé armády se dosud děla pouze na územích, která byla považována za nepřátelská území (viz masakr v Przyszowicích).
Vojáci Rudé armády spolu s členy NKVD v letech 1944 a 1945 v Polsku často rabovali německé transportní vlaky. Velké množství prchajících obyvatel před postupující Rudou armádou z německých provincií východní Prusko, Slezsko a Pomořansko v průběhu evakuace zemřelo, někteří chladem a hladem, někteří během boje. Významné procento tohoto počtu obětí však přišlo o život při střetu s jednotkami Rudé armády. Civilisté byli přejížděni tanky, stříleni nebo jinak vražděni. Ženy a mladé dívky byly znásilněny a zabity.
Sovětské bombardéry navíc vyhledávaly kolony uprchlíků a intenzivně je bombardovaly. Ačkoli hromadné popravy civilistů Rudá armáda zřídkakdy veřejně oznamoval, vešel ve známost incident v Treuenbrietzenu, kde bylo 1. května 1945 nejméně 88 mužů obklíčeno a postříleno. K incidentu došlo po oslavách vítězství, při kterých bylo mnoho dívek z Treuenbrietzenu znásilněno a sovětský podplukovník byl neznámým útočníkem zastřelen.
Některé zdroje uvádí, že během incidentu padlo za oběť 1 000 civilistů. Walter Kilian, první poválečný starosta berlínské čtvrti Charlottenburg jmenováný do funkce Sověty, hlásil rozsáhlé plenění vojáky Rudé armády v této oblasti: "Jednotlivci, obchodní domy, obchody, byty...všechno bylo slepě vykradeno." Členové SED ze sovětské okupační zóny Stalinovi hlásili, že plenění a znásilňování sovětskými vojáky by mohlo mít za následek negativní reakci ze strany německého obyvatelstva vůči Sovětskému svazu s ohledem na budoucnost socialismu ve východním Německu.
Stalin zlostně reagoval: "Nebudu tolerovat nikoho, kdo vláčí čest Rudé armády bahnem." V souladu s tím byly všechny důkazy, jako zprávy, fotografie a další dokumenty o rabování, znásilňování, vypalování farem a vesnic Rudou armádou, ze všech archivů budoucí NDR odstraněny. Studie publikovaná německou vládou v roce 1989 odhaduje počet obětí německých civilistů ve východní Evropě na 635 000. 270 000 zemřelo v důsledku sovětských válečných zločinů, 160 000 zemřelo v rukou různých národností během vysidlování Němců po druhé světové válce a 205 000 zemřelo na nucených pracích v Sovětském svazu. Tyto údaje minimálně nezahrnují 125 000 civilních obětí během bitvy o Berlín.
Jindřich Čech, sociální sítě
